Srpen 2012

Útrapy z nutnosti návratů do pekel...

25. srpna 2012 v 21:10 | _-*F*-_ |  Úvod
Bohužel nemůžete odemě
v nejbližším týdnu očekávat
žádné příspěvky. Proč?
Páč jedu do horoucích
pekel - baskatbalové
soustředění... Uvídíme se
příští sobotu milí čtenáři :)
_-*F*-_

Zlatavá princezna (část 11.)

23. srpna 2012 v 19:09 | _-*F*-_ |  Povídky, rozprávky, horory
Po chvilce vyrazil obhlédnout
jakési dva zelenokožce, aby
mohl zjistit, kdo jsou vůbec
zač...
Dostal se k nim, ale vůbec
nic nezjistil. Jejich zelené
rysy v obličeji nebyli vůbec
pravidelné a už vůbec né
stejné jako u lidí. Na hlavě
měli nasazenou velkou mo-
saznou přilbici, která však
jejich pádu vůbec nezab-
ránila. Měli na sobě ještě
těžké brnění pocákané
krví a na pohled nesček-
rát použité v boji. Jeden
zelenokožec měl okolo
opasku závazaný měšec a
v něm se nacházel papírek
a kámen s pár dukátama.
Klárk si chvilku zvědavě
prohlížel papírek, avšak
ani z jedné strany na něm
nebylo nic napsané. Ale
po chvilce, se na něm začla
vypalovat písmena. Na papírku
najednou stálo :
Vem ten kámen Klárku,
rozbij kouli a dočkáš
se překvapení...
Klárk rozbil kámen a
najednou spatřil!....

Konec 11. části
Pokračování příště _-*F*-_

Bob a bubliny

22. srpna 2012 v 19:50 | Roger Mcgough |  Povídky, rozprávky, horory
Poezie od Rogera Mcgougha z knihy
Zloděj stínů a jiné povídky pro děti

Bob a bubliny

Pro Boba foukání bublin
zábava je i oříšek,
od těch dob, co místo dárků
bublifuk dal mu Ježíšek.

Snaží se oživit stále
kouzelné koule vzácný třpyt,
dávno si totiž řekl,
foukačem bublin že chce být.

Do čaje mýdlo si lije,
doufá, že bude šampion:
křičí, když polévá toasty:
,,Nafoukám vám jich milion!''

Zázračné tvoří koule,
fouká jak s větrem o závod,
vykouzlí balon, hrušku, slunce,
co komu zkrátka přijde vhod.

Potíží Bobových bublin,
ač vytknout jim nemůže nic,
ač vznikly s láskou a péčí
(denně jich bude asi tisíc!),

je, že ty flotily zářné,
do nichž se duha chce skrýt,
ty kotouče průsvitných planet,
sotva je Bob chce vypustit,
PRASKNOU, a rázem jsou pryč.

Roger Mcgough _-*F*-_

Zlatavá princezna (část 10.)

22. srpna 2012 v 18:29 | _-*F*-_ |  Povídky, rozprávky, horory
Klárk, která byl unavený se snažil tento
křik ignorovat. Ale najednou se mu něco
ozvalo v hlavě, znělo to nějak takto:
,,Klárku, běž, pomož té dívce, bude Tě
za to čekat náležitá odměna...''
Klárk se nenechal přemlouvat a hned
se vyrazil za stále se zvyšujícím křikem.
Po krátkém úseku který ušel, jako by
strnul. Spatřil překrásnou dívku, kterou
honili jacísi 2 zelenokožci. Nebyli podob-
ní ani lidem ani zvířatům. Hoch dlouho
neváhal, vytasil hůlku, kterou měl scho-
vanou za opaskem, mávl, a dva zelenokožce
popadly trnité keře. Zakopli a už nevstali.
Dívka doběhla ke Klárkovi, ,,ehm'' políbila
ho a strčila mu do kapsy jakýsi předmět
tvaru koule.
Tajemná dívka se vzápětí rozplynula...
,,Divné'' pomyslel si Klárk...

Konec 10. části
Pokračování příště _-*F*-_

Závody morčat

22. srpna 2012 v 14:14 | Georgia Byngová |  Povídky, rozprávky, horory
''Povídka'' z mé zakoupené knihy,
Lovec stínů a jiné povídky pro děti.

Závody Morčat
Georgia Byngová

Závody morčat je výborná hra, kterou můžete hrát s kama-
rády, ale dá se na nitaké úspěšně sázet, takže se hodí na
dobročinné a jiné charitativní akce.

Potřebujeme:
1 morče
10 stejných krabic
spoustu kartonu neboli lepenky
lepící pásku
pero
nůžky
jednu speciální bedýnku na morče

Příprava
Především zacházejte se svým morčetem s náležitou úctou!
Když bude někdo moc na hlas křičet, takže morče vyděsí,
uložte zvířátko do bedýnky. Mějte na paměti, že vaše morče
je hvězdou tohoto programu a musí dostat prvotřídní péči.
Aby vůbec někdo vyhrál, musí být morče v dobré kondici
a náladě. Všechna morčata nemají závodění v krvi, ale vět-
šina ano.
Vezměte deset stejných krabic a po stranách je očíslujte od
1 do 10. Krabice rozestavte do kruhu tak, aby otevřené části
směřovaly do středu. Teď máte deset úkrytů pro morče. Kra-
bice musí stát těsně vedle sebe, aby se morče nemohlo meze-
rou protáhnout mezi nimi. Kolem vnější strany kruhu z krabic
postavte z lepenky bariéru, aby morče neuteklo v případě, že
by se přeci jen mezi krabicemi protáhlo.

Sázky
Každá osoba si vsadí na jednu krabici. Sázet se mohou slad-
kosti nebo peníze. Pokud hrajete o peníze, můžete stanovit
jakoukoli výši sázek. Chcete-li peníze použít na charitativní
účely, navrhuji 20 Kč na krabici. Zajistěte, abyste před začát-
kem závodu měli sázky na všech deseti krabic. Tím získáte
200 korun z jednoho závodu. Když stanovíte výhru ve výši
100 korun, zůstane vám z každého závodu na dobročinnou
sbírku stokoruna. Při dvou milionech závodů byste získali
100 milionů korun, ale to by vám trvalo celé roky. Z dvaceti
závodů budete mít 2000 korun, a už docela ujde.

Výhra
Jak lze získat výhru? Jednoduše. Jakmile jsou všichni sázející
připraveni, postaví se každy za svou krabici. Pravidla
zní, že nikdo nesmí překročit bariéru z lepenky a nikdo se
nesmí morčete dotýkat nebo mu bránit, aby běželo směrem,
který si vybralo. Sázející mohou na morče mávat či ho lehce
povbuzovat, ale rozhodně ho nesmějí plašit novinami nebo
dělat podobné nečetné věci. Vyhrává ,,majitel'' krabice, do
které se morče celé schovalo.

Závod
Nyní se připravte k závodu. Přineste morče na závo-
diště a řekněte mu, jak je úžasné a roztomilé. že je to nej-
krásnější morče na celé zeměkouli a podobné věci. Podpořte
jeho sebevědomí. Nyní ho, stále ještě v jeho bedýnce, umís-
těte do středu kruhu. Jsou-li všichni připraveni, zbývá už jen
závod odstartovat.
Nadzdvihněte krabici a morče vyběhne ven...
Podoběhne třeba kus dopředu, potom si to rozmyslí, vyrazí
jiným směrem a pak zase jiným. Může také do několika kra-
bic jen nahlédnout. Nakonec si jednu z nich vybere jako svůj
úkryt. Krabice vyhrává teprve ve schíli, kdy v ní bude morče
celé i s ocáskem.

Dobře se bavte, ale pouze za předpokladu, že vaše morče se
bude bavit taky!

Nakonec
Tuto hru můžete hrýt i se dvěma morčaty najednou, jen
musíte rozdělit výhru na dva díly. Křečci, králíci, myši
a potkani jsou určitě taky vyborní závodníci, ale myslím si,
že morčata jsou nejlepší, protože piští.

Georgia Byngová _-*F*-_

Děkovačka

21. srpna 2012 v 21:08 | _-*F*-_ |  Úvod
Milí čtenáři, chtěl bych
Vám poděkovat, že jsme
právě spolu pokořili
magických 600 view...

Jako odměnu za toto
krásné číslo, můžete
ode mě čekat odměnu.

Chcete se mě na něco
zeptat? Napište do komen-
táře. :) _-*F*-_

Třešňový koláč

21. srpna 2012 v 20:32 | Ros Asquithová |  Povídky, rozprávky, horory
Poezie či jak se to dá nazvat z knihy
Lovec stínů a jiné povídky pro děti

Třešňový koláč

Kráčím si takhle přes město
a potkám koláč třešňový.
,,Ahoj,'' zavolám na těsto.
Zarytě mlčí, tak řeknu ,,Čau'',
snad konečně mi odpoví.

Z navlhlé kůrky koláče
však padá slza jako trám.
Tak jsem ho vzala domů k nám,
malinko ohřála,
a už mu není do pláče.

,,Jak e ti teď, koláči?''
zeptám se po chvíli.
,,Tak milo, křupavo,''
koláč mi opáčí
a přidá usměv zdvořilý.

Jak tam tak seděl v ůsměvu
- tak sladký, slaďounký -
a ponořil se do zpěvu
plného díků, tak jsem z něj
uřízla kousen tenounký.

A teď mě slyšte, koláče!
Po městě nechoďte, je-li Vám do pláče.
A když už pro Vás zbytí není,
osušte kůrku v okamžení,
jinak Vás slupnou
na to šup!

Ros Asquithová _-*F*-_

Jsi žena? Neváhej a podívej se sem

21. srpna 2012 v 20:03 | _-*F*-_ |  Úvod
Jsi žena a chtěla by jsi
se dozvědět nějaké triky
na oblečení, meka up
a podobně? Neváhej
a podívej se sem...

Zlatavá princezna (část 9.)

21. srpna 2012 v 14:11 | _-*F*-_ |  Povídky, rozprávky, horory
Klárk chvilku ležel na síti a ani nedutal.
Težce oddychoval, po chvilce jeho
téžké oddychování jemně přecházelo
do plynulého, čistého dýchání.
Po chvilce se vzpamatoval úplně.
Jeho zrak spatřilo denní světlo.
K němu vedla kamennitá cestička
po které se následně vydal. A
opravdu, zavedla Klárka na povrch.
Již se stmívalo a tak se rozhodl si
rozdělat ohýnek a po dlouhém
namáhavém dnu si odpočinout.
Lehl si do trávy, když v tom
zaslech zlomyslný smích zlé
bludičky. Chvilku bylo ticho,
Klárk pomalu usínal. Když v tom
se ozval z nedalekého lesa
KŘIK...

Konec 9. části
Pokračování příště _-*F*-_

I love my mother, and you?

21. srpna 2012 v 10:02 | _-*F*-_
Miluji svou maminku, kdo by nemiloval.
Když zrovna maminky nás přivádějí na
svět. Ony jsou ty, kteří pro nás nejvíce
vytrpí. Když trpíš Ty, je to ona kdo trpí
s Tebou. Když trpí ona, trpíš s ní. Je to
jáké si pouto dítěte a matky.
I když svou maminka někdy naštveš,
určitě ti časem odpustí a nepřestane
Tě nikdy milovat.
A co Ty? Miluješ svojí maminku? _-*F*-_

Foreverák vyráží do ulic po 5.!

20. srpna 2012 v 10:53 | _-*F*-_ |  Bramborák vyráží do ulic měst!
Foreverák vyráží do Ulic! Je název
rubriky, kde Foreverák prostě vyrazí
do ulic měst a začne fotit to, co
zhodnotí jako hezké.
Po 5. si zaostřil na mimocentrum
Ústí nad Labem! _-*F*-_

Fotky :


Nadšení

19. srpna 2012 v 20:00 | _-*F*-_ |  From Live
Znáte ten krásný pocit,
když je venku moc teplo
nebo prší a napíše Vám
osoba dražší než jakékoliv
zlato na světě? Pokud ano,
jste štastná osoba, pokud
ne, jen jste si to neuvě-
domil. :)
Mimochodem, já jsem
ho právě poznoval.
Cítíte hrozný strach
když Vám tato
*osůbka* odjede a
sám nevíte kdy přijede
nebo se vrátí. Hrozný
strach ve Vás zavládne,
tak, jak ve mě... _-*F*-_


Dopis k 10. narozeninám - od táty

19. srpna 2012 v 7:02 | _-*F*-_ |  Povídky, rozprávky, horory
Bylo mi tehdy čerstvých 10 let.
Jako skoro každé dítě v dobách
poválečných jsem slavil své
narozeniny doma s maminkou.
Oslovala byla skromná, dort,
pár svíček a krepáku. Pak
ale maminka přinesla cosi bí-
lého, avšak k bělosti to mělo
celkem dost daleko. Byla to
obálka. Maminka se slzami v
očích mi předávala již rozle-
penou obálku. V obálce byl
dopis od Táty!
Stálo v něm :

Ahoj Alexandře, pokud si tento dopis nikdy nečetl
na svých desátých narozeninách, znaméná to že
jsem právě s Tebou a hrajem třeba baseball.
Avšak, vůbec nevím co z Tebe vyrostlo a jestli
máš rád baseball nebo třeba koně. Protože jestli
toto čteš na své desátého narozeniny, znamená to
že jsem v této zpropadené válce zemřel. Dal bych
cokoliv za to abych Tě mohl ještě někdy viděl.
Naposledy jsem Tě spatřil před 8 roky, to se
psal rok 1936 a mě čekala povinná vojna. Všichni
optimisticky říkávali že jsou to jen dva roky a dají
se přežít. A ano, opravdu, dali se přežít. Jenže ke
konci vojny nastala válka, a já musel do ní.
Všichni poručíkové říkávali že Francouzy porazíme
snadno, protože je nás víc a opravdu, bylo nás víc.
Ale Francouzové si z břehu Evropy přivezli jakási
obrněná vozidla, říkávali jim tanky. Rozrazili s nimi
naše obranné linie a pak to s námi šlo dolů jako
s přezrálími švetky, které padaly ze stromu.
Naši kapitánové se tehdy rozhodly že si vezmeme
zpátky naše severní pobřeží ať to stojí co to stojí.
Dařilo se, alespoň ze začátku. Dobyli jsme menší
vesničku při pobřeží, ale při této akci nás 85%
padlo... Jsme obklíčeni. Francouzové určitě za
chvilku přijedou, a že přijedou! Se svým zbytkem
výsadkářského týmu se krčíme v zákapu u menšího
kostela, kam už chodíme se jen my modlit a jedna
starší dáma, zřejmně za svou rodinu. Jíme zbytky
*masa* z konzervy. Prší a mé prsty mrznou. Je asi
10stupňů. I když jistě zemřu, zemřu za Anglickou
vlajku, za svoji zem! A za vědomí, že víš synu, že
Tě budu mít vždy rád, a vždy budu u Tebe stát.
Tvůj Táta

_-*F*-_

Zlatavá princezna (část 8.)

19. srpna 2012 v 6:22 | _-*F*-_ |  Povídky, rozprávky, horory
Klárk dlouze upadal to temnoty
propasti, když ho tu něco náhle
zachytilo, něco, co si lephakového...
Zřejmně to byla pavučina.
,,To je moje smrt'' Pomyslel si.
,,Nikde zatím žádný pavouk,
pokusím se dostat z této zpropadené
pavučiny.'' Říká Klárk.
Vytasil herbář, aby zjistil, zdali existuje
nějaká rostlinka která by ho zachránila
ze spárů smrti.
A opravdu, existuje taková květina,
nazýváse Emel..... zbytek jména byl
rozmazán. Její popis byl vyznačován
rozpouštěním pavučiny z výtažku listu.
Náhle se objevila přerostlá černá
vdova! Klárk bez zaváhání vyta-
sil kouzelný proutek, mávl s ním a
vykouzil ůdajnou rostlinu.
Rychle chytil jeden z jejích nádher-
ných listů, rozdrtil ho takřka v
dlani a pár vymáčklík kapek
hodil na povačinu pod černou
vdovu.
Pavučina pod pavoukem divně
zasrčela a zmizla...
Černá vdová se náhle propadala
za svého ohromného skřiku
do hlubin propasti.
Nastalo ticho...

Konec 8. části
Pokračování příště... _-*F*-_

Slečna pšt!

18. srpna 2012 v 21:40 | Brian Patten |  Povídky, rozprávky, horory
Povídka, z mé zakoupené knihy
Zloděj stínu a jiné povídky pro děti

Slečna pšt

Slečna pšt byla jen samé
,,Pšt!''
..Pšt!" Povídá slečna Pšt.
Cokoliv jste udělali, slečna Pšt na to jen: ,,Pšt!"
Sotva jste nahlas vzdychly, ozvalo se: ,,Pšt!''
A tak jste zadrželi dech, až jste po něm zalapali,
pokud jste však lapali nahlas,
nechala vás po škole.
Slečna Pšt byla jen stará, jedovatá -
,,Pšt!''
Když pak jednou ze zoo
utekl obrovský tygr
se žlutými tesáky,
s drápy jako ostří nože,
s nesmírnou chutí na učitele
a plížil se za slešnou Pšt,
hádejte, co jsme si všichni řekli?
,,Pšt!''

Zlatavá princezna (část 7.)

17. srpna 2012 v 15:59 | _-*F*-_ |  Povídky, rozprávky, horory
Ranní nebe bylo již jasné s krásným
slunéčkem v pozadí. První vzstaly
bludičky, které hned začal kouzlit.
Snažili se vykouzlit bezpečnou cestu
ke zlé sestře. Avšak, ani ony dvě
nevěděli, jak porazit temnou sestru.
Tato záhada byla pro ně nikdy
neobjasněna...
Klárk se právě probudil, v pravý
okamžik. Bludičky ho pozvali
ke stolu na snídani.
Hodné sestry darovaly Klárkovy
mapu s vyznačenou cestou k
temné bludičce, pár dukátů a
herbář. Klárk poděkoval a vydal
se na cestu. Rozhodl se, že zkusí
postevníkovy botky. Přál si, aby
byl u kouzelného mostu, asi v
jedné třetině cesty.

POVEDLO SE!
Klárk byl opravdu u kouzelného
mostu. Ale.
Poustevníkovy boty se rozpadly
v prach. jako starý postevník.
Škoda, pomyslel si Klárk...
Nasadil si své staré boty a
rozhodl se překročit postarší
most.
V tom znenadání, most spadl...

Konec 7. části
Pokračování příště _-*F*-_

Zlatavá princezna (část 6.)

17. srpna 2012 v 9:18 | _-*F*-_ |  Povídky, rozprávky, horory
Byla to velmi krušná noc, pršelo...
I když bylo jaro... Dnešní noc byla
velmi... Temná!..
Blesky se činily jako divý... Klárk
tuto temnou hodinku, cítil...
Nicméně... Spal...
Bludičkami probleskl strach...
Pomsta... Nesoucit k sestře....
Naštěstí, nenechali se v tuto
temnou hodinku ovládnout
vlastnostmi své zlé sestry...
Bludičky se kolem půlnoci
uložili ke spánku, za pocitu
že slyší zlověstný smích své
temné... Sestry...

Zlatavá princezna (část 5.)

17. srpna 2012 v 9:07 | _-*F*-_ |  Povídky, rozprávky, horory
Klárk vzal kouzelné botky a odcházel
dál... Putoval tak dlouho, až dorazil
ke dvoum hodným bludičkám. Ty
ho uvítaly s otevřenou náručí a
hned si Klárka usadili ke svému
mocnému dubovému stolu, který
měl už jistě pres dvěstě let. Vypadal
tedy mnohom starší než byly bludičky.
Byly to ony, kdo poslal Klárokovi
poustevníčka do cesty, ony kdo
daly Klárkovy kouzelný proutek.
Své milé návštěvě to ale neřekli.
Proč taky? Akorát by zcestovalému
mužíkovi pletly hlavu s otázkami
tipu: ,,Proč?'' Klárk se mezitím
našeho vyprávění najedl, napil,
ale i unavil. Bludičky ho tedy
uložili ke spánku, stím, že ho ráno
vypraví na cestu....

Konec 5. části...
Pokračování příště... _-*F*-_

Foreverák dnes kuchařem!

16. srpna 2012 v 20:07 | _-*F*-_ |  From Live
Foreverák je dnes sám a dostal hlad...
Zašel jsi tedy něco ukuchtit!

Foreverákovy toustíčky :

Budeme potřebovat : (4 kusy)

4 menší housky
4 plátky šumky
4 plátky sýry
Máslo
Kečup
Nůž
Toustovač (bacha nutné!)

Postup práce :
Houstičky rozřežeme vejpůl po obvodu
housky a následně namažeme obě strany
máslem. Na jednu namazanou stranu
položíme jeden plátek sýru a šumky.
Šumku pomažeme troškou kěčupu
a přiložíme druhou stranu housky.
Rovnou stranu houstičky pomažeme
máslem...
Tuto část opakujeme 4x...
Skoro hotové toustíky vložíme namazanou
stranou směrem nahoru a začneme
*Toustovat*...
Hotovo... ‎^^ _-*F*-_

Má tvorba :-D :


Zlatavá princezna (část 4.)

16. srpna 2012 v 9:58 | _-*F*-_ |  Povídky, rozprávky, horory
V té době, kdy byla královna u bludiček
dorazil Klárk ke králi... Král celý štastný
že se ještě někdo pokusí vysvobodit
Zlatinku, *vyskočil* z postele, navlékl
jsi královské pantoflíčky a zavedl Klárka
ke Zlatince, kde už před chvilkou přišla
uplakaná královka, která hned spustila
to, co se dozvěděla...
Klárk tedy na nic nečekal a vyrazil za
zlou sudičkou. Zlá sudička to všechno
pozorovala ze záchvětu stínů a kouře.
Rozhodla se připravit na návštěvu Klárka.
Klárk celý znavený překonával hory, doly,
pustiny, vodopády šel dál a dál, až potkal
poustevníčka. Klárk se zeptal poustevníčka
zdali pro nepotřebuje s něčím pomoct...
Poustevník dlouze přemýšlel, ale nakonec
vykoumal, co by potřeboval.
,,Milí Klárku, pokud máš tu moc, tak zde
v těchto pustinách nerostla dlouze žádná
rostlina, když nějak zařídíš, aby zde vyrostlo
pár kvítí, daruji ti své kouzélné botky. Ty
tě přemístí, kam budeš chtít. Já už jsem velmi
stár, takže už je nepotřebuji... ''
Klárk mávl svým proutkem a hned se pustina
zazelenala. Poustevík pláčem padl na zem,
a roztříštil se na prach, zbylo po něm jen
pár slziček a kouzelné botky...


Konec 4. části...
Pokračování příště... _-*F*-_