Listopad 2012

Mé nynější já je samota

28. listopadu 2012 v 7:39 | "<Ami>" |  From live Ami
Tak asi nadpis článku si může každý vyložit jinak... Buď tak že mě mí další dva blogaři opustili a nebo tak, jak jsem to vzala já..... :
Samota...je mojí největší součástí a nejlépe mne charakterizuje....Nejčastěji jsem totiž sama jako vzduch.Ale právě ta hlavní část mě už si na to tak zvykla, že už nechce aby to bylo jinak.Prostě nechce se ji mezi lidi...Nevím jesi to mají i ostatní lidé,jelikož já jsem trošku zvláštnější človíček... Ráda mluvím sama se sebou a dokážu se i úplně seřvat, že se až sama sebe bojím,nebo moje hlavní část chce být tak sama, že by pro to udělala cokoli.
Asi to není zprávné,ale když vás pohltila samota,co můžeta jinak dělat?Vždyt za to nemůžu já... Může za to každý bezohledný člověk, který mě kdy ignoroval...Není to moje vina, ale oběť už jsem ZASE JÁ.....

Část mého života je u konce

26. listopadu 2012 v 15:29 | _-*F*-_ |  From Live
Ukončuji svou činnost na tomto blogu, výměnou za možnost
získat krátkodobé štestí. Za dobu existenci Foreveráka jsem
získal přez 2000 views a to si cenním hodně. Bylo mi s Vámi
dobře, nashle. _-*F*-_

To co nejvíce potřebuji...

20. listopadu 2012 v 21:59 | "<Ami" |  Téma týdne - Ami
To co nejvíce potřebuji.... ? Nic.Vlastně něco ano.Potřebuji si uvědomit váhu a cennost všech věcí co mám.Jsem obyčejná dívka, kterou trápí úplně občejné věci jako všechny ostatní.Jsem ale trochu drzejší a asi to mám o trochu horší než ostatní, ale přesto mám skvělý život.Mám malou roztomilou sestřičku, oba rodiče, kteří se mne snaží vychovat a nikdy mě neopustili ani nedali do děcáku, kamarády, kterých je sice čím dál míň, ale pár důležitých lidí je, mého pějsánka, přesto že je babičky mě má nejradši a já jeho, tím jsem došla k závěru že mám štěstí, což je to nejcennější na světě.
Vždycky se říká hodně štěstí a zdravý, ale na co bude zdravý, když nebudete mít štěstí? Mamka vždycky říká: Ty na titanicu taky byli zdraví. :-) Asi až teď si uvědomuji co všechno mám a ostatní ne,.. Někdo nemá rodiče a není teda úplně vychován, jelikož rodiče nikdo či nic nenahradí, někdo nemá sourozence ač by chtěl.Ačkoliv jak říkám, že sestru nesnáším, není to pravda. Jsem ráda, že tu semnou je. Mám lidi s kterými se smím bavit a necítím se přitom blbě. Proto si myslím, že každý si potřebujeme uvědomit jaké máme štěstí.... Něteří ho nemají.... A proto vlastně jediné co potřebuji je si uvědomit jaké máme ŠTĚSTÍ V ŽIVOTĚ ! A to já zatím mám :-)
"<Ami>"

Vstaň a bojuj a nebo zemři

20. listopadu 2012 v 21:19 | <"Drejk"> |  From live Drejk
No den se dnem se sešel a já si uvědomil že už jsem nějakej pátek nepřidal žádnej příspěvek ,proto jsem se rozhodl že dneska něco napíšu. No už to bude i nějakej ten týden kdy mi dochtoři zjistili že se něco děje, kdyby to nebylo moc vážný tak bych vám to rád napsal ,ale je to celkem dost vážný a já už nehodlám tím zatěžovat více lidí. Kdyby jsem měl pouze jednu tu nemoc tak by se stím asi dalo něco dělat rychleji ,ale bohužel pro mě mám dvě. Ta první je moc vážná a zasáhlá moje játra a asi si umíte představit jak moc mě to zasáhlo ,když jsem se to dozvěděl. Teď sní bojuju ale musím nejdříve vyléčit svojí krev a to je taky složitější než jsem si myslel. Ta druhá nemoc je o hodně ,ale vážnější a to ,protože zasáhla moje srdce a je vám asi jasný že poslední možnost co stím udělat byla operace a tu jsem taky podstoupil ,ale jak jsem dopadl řeknu až na konci.....
No myslím že to byl zrovna pátek kdy se přihodila ta první věc v mím životě hodně důležitá. Byl jsem na tréninku běhat a když jsem dobíhal asi 20 kolečko tak se mi zatočila hlava a já se zhroutil na zem víc si z toho nepamatuju. Myslel jsem že všechno bude v pohodě ,ale ono nebylo. Probral jsem se v nemocnici s tím že první slova dochtora byla ty že mi řekl že jsem přežil zástavu srdce. Tohle mě položilo do kolen a moc. To nejhorší na tom bylo to ,že když jsem spal tak mi v hlavě projel celý můj život a na konci byla jen moment že jsem tam stal před bílem a vzpomínkou a já si měl vybrat ,jestli chci bílo nebo vzpomínku. Ačkoliv mě se zdálo že vybírání trvá několik hodin já zjistil že to byly pouze minuty. Potom jsem vybral vzpomínku a ta vzpomínka byla to proč chci žít. Byla to první pusa opravdu z lásky od mojí nejlepší holky ze všech. Kvůli tomuto momentu jsem si řekl že budu žít. Tohle byl první moment kdy jsem pocítil na sobě že budťo vstanu a začnu bojovat pro tu holku nebo zemřu. Od té doby se stalo mnoho dalších věcí a mě začalo docházet že fakt bojuji kvůli ní a za to jí děkuju že mi dala tu možnost. Když jsem šel tu to sobotu na tu operaci tak jsem si řekl pouze jedno" Vstanu a budu bojovat a žít sní" A tak taky učiním. Poté operaci bylo to cca 6 minut co jsem se probral jsem si vzal mobil a zavolal jsem jí a pověděl jsem co se stalo. A tím momentem jsem se už jenom těšil na to až dorazím domů a moje první kroky povedou za ní. Nezapomenu na ten překrasný moment když jsem jí objal a dal jsem jí pusu ,když jsem jí viděl bylo to fakt překrásný. Pokud budu žít tak si myslím že nikdy už nezapomenu na slova Vstaň a Bojuj nebo zemři a teď už je to pouze na vás co vi bude te chtít. A nezapomeň te Vstaňte a Bojuj te jako já třeba Děkuju moc za to že jste to četli je to promě kus mě a komu se to nelíbilo se moc omlouvám <"Drejk">

Naruto - join in

19. listopadu 2012 v 14:09 | _-*F*-_ |  Úvod
Máš rád Naruto? Chceš sledovat novinky z Naruta?
Tak se přidej na tuto Naruto fun page ;)

https://www.facebook.com/narutoforeverrr

_-*F*-_

Co se semnou děje ?!?

12. listopadu 2012 v 19:59 | "<Ami>" |  Mé poflakování a volný čas- Ami
Achjo tak za prvé jsem dlouho nepsala i když velice silně pochybuju, že to někomu vadilo....Vlastně jen k tom abych zase začla psát mě dostal můj palec.....Musím být dva dny doma s nohou nahoře kuli rozřízlému palci na noze a nesmím se vůbec hýbta, jelikož se to nedá zašít.....Ale teď konečně k tématu...Co se semnou děje?!? - Ottázka, která začíná být častější než mé tipické: Za jak dloho zvoní, či puč mi na opsání domácí úkol...."Poslední dobou se mi nic nedaří :/.. začínám o sobě velmi pochybovat:/ Lidé na kterých mi záleželo a jim záleželo na mně se o mě přestali zajímat, pozdraví mě a jdou dál.....Ale proč? Co jsem zase provedla špatně?Na treninku jsem věčně úplně mimo, i když tam ted delší dobu nepůjdu :-) . Už nemám skoro na nic čas a známky mi proplouvají mezi prsty.....na všechno kašlu a je mi to jedno. Kamarádi tak nějak odchází.....A žádní nový nepřicházejí. přestávám důvěřovat lidem. Každý mi lže do očí!!! Každý říká jak jsem důležitá a jak je zajímám. Přitom zatim se zajímaj o jiný !!! Co je to semnou ? Ale ne za to přece nemůžu já. Nebo snad ano? Co je to stím prohnilým světem, že pravda je už tu tak vzácná stejně jako najít nezkorumpovanýho politika v parlamentu.... Jak to ale bude dál ?!?!?

Začátek na nic ,ale střed je dobrý

7. listopadu 2012 v 22:58 | <"Drejk">
Začátek na nic no je to složitý no holt jsem se nepotkal na začátku týdne s dobrou náladou a s dobrýma zprávama. Na záčátku mě holt zmohlo dost informací a já si je dost vyčítal ,ale nemohl jsem je řešit. Tedy až v úterý jsem si lehl do postele vzal jsem si sluchátka a jedinou věc co jsem udělal byla ta že jsem vypl a poslouchal písničky. Když mi po 10 minutách došlop že musím začít stím něco dělat tak jsem začal přemýšlet (i zázraky se dějí můj mozek dostal využití) Usmívající se a co z toho vyplinulo to že jsem udělal vše co jsem měl naplánovaný. V úterý večer mi napsal můj Anděl a měl otázku odepsal jsem sice díl a to ,protože jsem měl vyplej mobil ,ale odepsal a ten moment jsem si uvědomil že jsem všechno zničil a že bych měl stím zčít něco dělat v lepším případě hned ráno a to jsem taky udělal. Ráno jsem se sešel se svým Andělem a řekl jsem mu že se omlouvám z hlouby svého srdce a že to není omluva jako každá jiná že je to omluva určená pouze jí. Omluvil jsem se jí a dozvěděl jsem se ,že Anděl ten večer brečel a že všechno co se stalo řekl rodičům a řekl mi i zprávu co mi vykouzlilas nehoráznou radost a to tu že pojede se mnopu do Prahy do nemocnice moc mi to udělalo radost a chctěl bych mu poděkovat.
Děkuju Anděli za zprávy a těším se tvůj Drejk :)

Mučení je slabé slovo 2. část

7. listopadu 2012 v 19:09 | "<Ami>" |  Povídky - Ami
Tak a je tu pokračování mé "povedené " povídky......

"Ahoj Ami, stýskalo s ti po mně? " Nerozeznala jsem kdo to je, mučilo mě to... Znáte ten pocit když něco potřebujete vědět, ale nemůžete si to vybavit Ten pocit právěteď mám. Ale nebojím se...Možná.......Trošku......."Ty mě nepoznáváš jo?" kývla jsem hlavou "Tak to tě ještě chvíli nechám v nevědomí.Shene?" "Ano!" 'Tak takhle se ten kluk jmenuje Shen.'hm....... Rozplvývala bych se nad ním asi ještě dlouho ale vzal mě za ruku a odtáhl mě do auli.Všude okolo jsou všichni mrtví.Je to jako horor... Přivázal mě ke stolu a vzal si takovej malej nožík...Asi se divíte proč jsem se vlastně nevzpírala nebo neječela, ale když vám teče krev z usy a znosu, jste k smrti vyčerpaní a nemáte sílu aby jste cokoliv řekli, no spíš strach vám to nedovolí.... 'A teď to začne' říkala jsem si sama pro sebe a taky že jo.... Klepala jsem se....Vzal ten nůž a nejprve mi přejel po břiše,jen tak jemně na poškádlení kůže. I tak to pěkně bolelo a krev začla téc.Pak už téc nepřestala....Udělal to znova a doslova se mi vysmíval do tváře.Viděl jak mě to bolí....Nebrečela jsem.Byla jsem silná.Od doby kdy mi bratr zabil rodiče jsem v životě nebrečela...Přejel po mně už asi šestrát krev tekla víc a víc, už mě to nebavilo usmála jsem se. Najedno vzal ten nůž a bod mi ho do ruky.Zaúpěla jsem.A byla celá od krve.Přestala jsem se klepat.Nebylo to k ničemu, nevěděla jsem co po mně chtěj. Nemělo cenu se bát, stejně zemřu tak co."Ještě se budeš smát řekl mi s pošklebkem na tváři"."Smát se ? To mi problém nedělá!" A znovu vzal další nůž abod mi ho do druhé ruky.Bolelo to a příšerně.Krev byla všude kole. Cítila jsem i jak mi stéká po tváři.A já blbá se na Shena drze usmála tim usměvem.A to bylo všechno? Už vzal další nůž a chtěl me probodnout hned a rovnou do srdce, ale v tom přišel ON."Shene!Klid, klid zabiješ si ji, ale až dýl.Potřebujeme ji aspon na půl živou. A teď k tomu kde je ten prsten sestřičko."
'Sestřičko?' už mi to došlo. Usmála jsem se. Ten hlas..... POznala jsem ho... Ráda tě zase vidím................Bratříčku........

Co se stane s Ami? Jaký prsten po Ami chtějí? A proč se Ami nebojí ?
Vše v příštím díle......

Tak doufám, že se to dalo číst....Miluju krev,takže se omlouvám slabším povahám....Ale už se pracuje na slaďáku, takže se máte na co těšit..... Kdybych nebyla amatér, který neumí psát povídky...


Tak díky :) "<Ami>"

I'm fine

6. listopadu 2012 v 19:09 | _-*F*-_ |  From Live
Kdyby se někdo ptal, jsem v pohodě, jen si bezdůvodně vyzeřávám na ruku nápis :
I love you
_-*F*-_

Prosím, pomoc

6. listopadu 2012 v 18:59 | _-*F*-_ |  From Live
Ach jo lidi, kam jsme to dospěli... To je taková nenávist mezi vyznavačeni jiných subklutur? A proč sakra?! _-*F*-_

V nouzi poznáš přítele

6. listopadu 2012 v 18:49 | <"Drejk"> |  From live Drejk
Když jseš totálně na dně a všechno na tebe padá tak jedinej kdo tě zvedne je tvůj přítel ( V mém případě přítelkyně ). Když začali prázdniny tak jsem si uvědomil že prázdniny nejspíše strávím někde pryč na turnaji v Dublinu připravoval jsem se na to celej rok a potom to začalo. Když začli tak jsem trénoval běhal jsem a vylepšoval jsem si fyzičku potom jsem byl děsně zamilovanej i když nedá se tomu říkat láska ,když ona ke mě nic moc necítila. No prostě Jedna dívka mi jednou večer napsala Co tvoje holka?? A já nma poprvý nějak odepsal , ale potom sem začal už psáta dost začali se znást stávat přátelé a moc dobrý. Jenže mě to nedalo a začal jsem si oní dělat obrázek vlastní. Když se mnou rozešla moje holka tak mě to moc brutálně sundalo a v ten moment se stal zázrak. Přišla právě ona v tu největší nouzi a podala mi ruku na záchranu. Zjevila se a pomohla mi a moc mě to zvedlo v ten moment se vše ve mě zlomilo a já se do ní zamiloval. Když jsme byly spolu tak mi pomáhala furt a dělala mi moc velkou radost nikdy na ty momenty nezapomenu. Ale když se vše blížilo ke krásnému konci tak se objevily dvě nemoci kterýma trpím a zjistilo se že mě zabijou. Bál jsem se o to že jí ztrátím ,ale ona mi u tý první nemoci podala tu pomocnou ruku. Bohužel u tý druhý už tomu tak nebylo a to mě moc sundalo ale musím uznat že za to mohu já....

Falešný úsměv

6. listopadu 2012 v 18:19 | "<Ami>" |  From live Ami

 

Najviac smutní bývajú tí, ktorí sa zdajú byť najveselšími. Nikto sa nepýta, čo ich trápi, pretože rozosmievajú, pomáhajú a utierajú slzy iným!

(Tak asi jak je poznat citát není můj. Nevím, ale kde jsem ho sebrala jelikož když si projíždím moji sbírku citátů, nrní tam napsané od koho je.) 

Můj případ.
Každý si myslí, že jsem usměvavý človek, který bere všechno jen z legrace.
Nikdo! Nikdo se mě neptá jak se cítím.
Utíram a utešuju slzy jiným. Poslouchám problémy, které jsou většinou úplně obyčejné a dají se vyřešit jedním slovem.
Nikdo se mě nezeptá, jak se mám, protože jsem vždy ta, která sa usmívá.
No, v pozadí úsmevu jsou slzy a smutek!
Kdyby všichni věděli,čím jsem si prošla, co mě trápí, nad čím přemýšlím, tak jejich problémy by se stali absurdními.,..
""

To nejcennější se mi ztrácí před očima

6. listopadu 2012 v 18:19 | "<Ami>"
Tak ahoj všem, už je tu zase ta stará nezajímavá Ami...
To nejcennější se mi ztrácí před očima, vlastně ani nevím, proč se to tak jmenuje prostě se mi to líbilo.Ale asi začnu psát, co je smyslem tohoto nezajímavého článku.
Dřívě...Byla jsem úplně obyčejná, nezajímavá, neoriginální, ale aspon sebevědomá. Vlastně i teď jsem jen mi chybí sebedůvěra.Vím proč, ale už ji jentak mít nebudu. Ztratila jsem pro mě důležité lidi.... Nejlepší kamarádka...nezdraví........Kámoši..mě pomlouvají.....Spolužáci...mě neznají...... Přešla jsem n ajinou školu a mám ze života peklo.Začla hrát basket.... něco pozitivního Smějící se , ale teď mi to snižuje sebevědomí.A hodně.Rodina? Ta se mě zeptá co ve škole a proč jsem se rozešla se svým klukem dál už jsem ji jedno, jo pak ještě na seřvání a uklízení tu najedno jsem. Přeju si aby všechno bylo jako dříve.Já měla spoustu lidí co ve mě věřili a kuli přestupu na gymnazium se mi odcizili.Chybí mi to. Chybím mi něco jako dětství.Pořád myslím na svoje problémy a problémy ostatních, místo domácích úkolů, kroužků a kamarádů. Mám falešné přátele, kteří si mě neváží.ALe já už jsem se na ně všechny definitivně vykašlala... nebaví mě pořád poslouchat stížnosti na Ami a jak za všechno může a jak kazí ostatním život. Přitom nic závažného neprovedla.... Bojím se, ztratím všechno.Ale vždyt teď taky a je mi ješt ěhůř. Ani vlastně nevím co ztrácím zda-li je to ta sebedůvěra kteří mi schazují úplně všichni lidi co znám, zda-li dětství místo kterého řeším problémy, nebo zda-li sebe samotnou. Myslím si ale že všechno.......... "<Ami>"

Náhoda je blbec...

5. listopadu 2012 v 17:39 | Ami |  Téma týdne - Ami
Slíbila jsem že se polepším...Ale stejně je to zase článek o mně. Asi jsem opravdu nepoučitelná...
Náhoda je blbec. Stalo se to letos o prázdninách... Potkala jsem ho. Kluka, který je pro mě vším.A který kůli mě teď trpí a já kůli němu. Bylo nám souzeno spolu být. Oba dva jsme v sobě našli jisté zalíbení.A začlo to mojí prostou otázkou: Co tvoje holka ? (Já vím že se neznáme,ale kamarádím se z tvoji holkou a už tu delší dobu nebyla tak se ptám tebe jak se má).... Takovou blbou otázku jsem napsala a pak už řeč jela.Oba dva jsme zjistili, že máme podobné zájmy, baví nás stejné věci, máme stejné názory a v životě nám něco chybí. Navíc já k tomu ještě zjistila, že má boží oči a krásně voní..... Pak se mně jednou zeptal. Si fajn Nejdeš ven ? Nebyla jsem zvyklá na to, že lidi chtějí abych snima šla ven. A tak jsem z radostí řekla ano.Celkem jsem se styděla a bála, že bude řeč stát a tak jsme sebou vzali ještě naši společnou kamarádku, která se mu líbila no upřímně chvílemi jsem si přišla pravdunavíc, ale spš jsme se tam všichni hodně bavili..Řeč opravdu nestála a dodneška nemůžu zapomenout jak já se polila limonádou a vytekla mi nosem Smějící se. Já vím jsem prase no jo no.Ale když se na to teď vzpomíná, byla to sranda. Celkem jsme si spolu sedli a tak si psali dál. ( proseděla jsem na facebooku třeba čtyři hodiny) a přes to pořád řeč nestála. Oba dva jsme dost tvrdohlavý sangvinici, takže se ani moc nedivím. Poté nastalo období smutku... Odjela jsem na dovolenou...Ale jelikož jsem byla zvyklá být nonstop sním napsala jsem další blbou věc : Zapomněla jsem si plavky :-) (ale fakt no aspon teď mám nový) . A pak už si zase psali dál mezitím se z nás stali hodně dobří kamarádi. Nevím jak on, ale já mu věřila. Přišel mi jako mé druhé já.
Vrátila jsem se.A on mi řekl zprávu, která mě totálně ovládla.Mísili se ve mě nejrůznější pocity.Rozešla se semnou..... Byl úplně mimo, cejtila jsem to. Bylo mi ho moc líto.Chtěl být sám, ale já musela otravovat dál.Ta zpráva mě osobně také velmi zaskočila.Bylajsem smutná a bylo mi ho líto přes to jsem v sobě cítilatrochu radosti. ( ta radost byla asi jedna desetina)Ale byla tam.O tři dny později mi napsal zpávu.Líbí se mi dvě holky jedna kterou moc neznám a pak ještě moje dobrá kámoška pomůžeš mi?Zlomilo se to ve mě byla jsem smutná. Přes to jsem se zeptala kdo to je ta první mi byla jasná byla to ta holka co jsme sní byli prvně venku.A ta druhá? Neřekl mi ji.Musela jsem na to přít. Ano byla jsem to já.Když jsem to zjistila cítila jsem strašně velkej pocit štěstí a byla jsem trošičku rudá. Nastalo to trapné ticho..A pak padla prostá otázka ... Půjdeš se mnou ven jako na rande?
Klepal se mu hlas a poznala jsem že se stydí.Ale bylo mi to jedno je jasné že jsem mu řekla, že pudu a ráda.A tak to začalo... Chodili jsme spolu..Smáli se spolu a měli spoustu zážitků a trvalo to týden dva měsíc dva měsíce....Od první pusy přes dárku k měsíčnímu výročí Panu Méďovi až po trošku uchylné představy.... A pak to přišlo.. Začala jsem se cítit hůř a hůř... Dostal kuli mě přes držku od táty začal se měnit a jediné o co mu šlo jsem byla JÁ. Já osobně taky nic nestíhala , rodiče si stěžovali a já nemyslela na nic jiného. Zamilovala jsem se poprvé v životě.Ale to mě zničilo. Stačilo mi, když měl špatnou náladu nebo po mě vyjel za to že jsem ho vzbudila a já se rozbrečela a začla se řezat.Upřímně se těď za sebe moc stydím. I přes to byl pořád stejně milý a já ho měla pořád ráda. Jednou se to ve mně ale zlomilo. Už jsem nechtěla. Moje city k němu ochably.Pořád si myslím, že je skvělý a moc ho obdivuju,ale... Prostě už tu je to ALE.Rozešla jsem se sním.Ještě horší to bylo když jsem zjistila, že je nemocný a tu nemoc ovlivňuji já.Osobně jsem totálně na dně a nevím co mám dělat. nemůže mě brát jako kamarádku a jako argument bere to že mě miluje.Ale já už prostě nechci.Přesto vím, že bez něj nedokážu být,že mi je moc sympatický a že ho mám moc ráda.Nikdy jsem nelitovala toho, že jsem ho poznala. Je to anděl, který sice ztratil svatozář ale umí ji zase najít. Osobně v něj hodně věřím.A beru ho za svůj vzor.Z daleka není dokonalý.Ale je to osoba se kterou mi je opravdu dobře.A nechci ho ztratit.I když pokud se nezačne léčit zemře. A já ho ztratím. on chce ode mě pomoc, ale já už se nemůžu k němu vrátit, nedokáže to pochopit. Ale já se taky osobně nechápu. Já prostě nevím. Ale chci aby věděl, že jsem nikdy nelitovala toho že jsem ho poznala. Jak už jsem řekla stačí jedna zpráva a potkám člověka co mi změní život a já jemu. Náhoda je blbec......

Mučení je slabé slovo 1. část

5. listopadu 2012 v 16:49 | "<Ami>" |  Povídky - Ami
Tak ze začátku říkám je to jedna z mých delších povídek. 1. část je psána pouze Ami za chyby tedy neručím :).... A jak jsem říkala neumím vymýšlet jména... A hlavní postava se nejmenuje tedy jinak než Ami :-)'slovo' - mluví sama pro sebe "slovo"-nahlas přímá řeč

Jmenuju se Ami, je mi čerstvých 14, jsem na internátu. Jsem nezajímavá a obyčejná dívka, která v ničem nevyniká.Vyrůstám u prarodičů,kteří ale před měsícem umřeli, stejně jako moji rodiče.

Slyším kroky...Přibližují se...Cítím jak ve mě stoupá strach...
"Ááááá!!!!"Znovu sebou cuknu, neodvážím se utéc, nebo vykouknout na chodbu.'Další mrtvý.Kdy to skončí ?'Nemůžu se ani pohnout klepu se opřená o zěď a jen poslouchám poslední prosby ostatních spolužáků. Neodvážém se nic udělat. Sleduji svoje ruce, které jsou celé od krve. Přestávám se klepat, všechno odeznělo, kroky odchází.'Já to přežila ?!?'Konečně úleva sjela jsem dolu pozdi a oddechla si. Vtom ke mně přiběhne Mira sklátí se přede mnou. Je celá od krve. Najednou si všimnu řezných tan na krku a na břiše.'Vykrvácela'. Neodvážím se k ní sklonit a otočit ji. " Kde je ta holka! Zábava ještě nekončí ".
Kroky...'Už zas?' "Najděte tu pravou" !Znovu se rozklepu nemám kam utéc.Jsem v pasti a kroky se přibližují stále blíž.Zavřu oči. 'Musí to být pouze sen nic z toho se nestalo'. Opakuji si stále dokola.Vtom se kroky zastaví, neodvážím zvednout hlavu a podívat se, co se stalo. "Tady si kočičko"!Někdo mě chytil za ruku a tahal mě po chodbě. Neměla jsem sílu, na to abych se vzpírala.Jediné co jsem stihla udělat je zvednout hlavu. Uviděla jsem ho, černovlasý mladík s pronikýma modrýma očima.Vypadal jako anděl jen od krve. Poslední věc na kterou si vpomínám je, že mě dovlekl do výtvarny a hodil mě na zem.Poté jsem upadla do bezvědomí.
Flákl mi jednu a hnedka i druhou. Vzbud se. Pomalu jsem otevřela víčka a viděla zas to božské stvoření, které mě upřeně pozorovalo. Najednou se ale ozvaly další kroky a mě dost známý hlas. "Tak už ji tu máme" Stýskalo se ti po mně Ami? "

Co se vlastně stalo? Kdo byl ten boží chlapec? Kdo byl člověk, který Ami tak dobře znal? Vše v příštím díle :)

Tak doufám, že se líbilo. Inspiraci k této povídce jsem získala z jednoho prostého obrázku.Možná vám ho někdy ukážu
Moc díky že jste četli "<Ami>"

Drejk a Anděl

4. listopadu 2012 v 22:59 | <"Drejk"> |  From live Drejk
No když tu jsem tak napišu jeden příspěvěk jmenuje se Já a Anděl. Ano koho to překvapí tak jsem se potkal s Andělem ten Anděl se jmenoval X a je mu téměř tolik co mě. První čeho jsem si všimnul tak to byly její krásný ,modrý ,prozíravý oči. Když jsem se donich zakoukal tak jsem vnich viděl sebe a hned další věc co mě na tom Andělovy uchvátilo byl její božskej úsměv vždy když na mě sním kouknula tak se usmívala ,ale tak krásně že mě se podní podlomovaly kolena. Ten úsměv mě moc uchvátil a já nevěděl co mám dělat celý její obličej je božský a já se doněj zamiloval. Další věc čeho sem si všiml tak bylo její tělo. Její tělo je malé rozomiloučké prostě akorátní pro její věk. No a potom se mi líbí její vlastnosti. Jeto sangvinik jako já kdo newí co to je tak je to typ člověka co kecá a kecá :) No prostě něco pro mě , ale taky má dvě hlavní vlastnosti a to ještě i merlancholika prostě je to osoba pro mě určená. Dokáže mě rozesmát dokáže mě potěšit dokáže mi udělat ze dne ten nejlepší den a dokáže všechno co chce. Bohužel jediná chyba je ta že už néní moje a asi už nikdy nebude.... Miluji jí a i když asi tenhle příspěvek nic nezmění tak je to ta nejdůležitější holka pro mě. Povím vám i její pravé jméno je to moje best kamarádka Ami-chan a já jí tím to chtěl vyznat lásku a kdo si toto přečte tak bude vědět co kní cítím. MILUJU TĚ NEJVÍCE NA SVĚTE MŮJ ANDĚLI AMI-CHAN Líbající <3 Dí kz apozornost <"Drejk">

Co se vám honí hlavou když posloucháte Hudbu

4. listopadu 2012 v 11:40 | <"Drejk"> |  From live Drejk
Co se vám honí hlavou, když posloucháte hudbu ?? Mně se v tý hlavě točí moc vzpomínek většinou ty hezký , ale někdy i ty špatné a stím holt nic nenadělám no. Mě nad vodou drží pouze hudba a dvě osoby. A za to jim moc děkuju. No hudbu co rád poslouchám je Metal a Rock většinou jsou to Skilleti, ty rád poslouchám i se svímy přátely jsou promě moc důležití, i když v poslední době na ně nemám moc čas. Takže jednoduše, když si pustím hudbu dokáže mi zvednout náladu ,ale taky i zničit.
Dík za pozornost

Jedno slovo

4. listopadu 2012 v 11:08 | "<Ami>" |  Téma týdne - Ami
Jedno jediné slovo stačí ke zhroucení našeho "dokonalého" života. Většina lidí si ani neuvědomuje jak jsou slova důležitá a jak moc nám ovlivňují život.Plačící
Já osobně nejčastěji poslední dobou poslouchám slovo promin...Každý se mi omlouvá a myslí, že tím je to v pohodě. Ale není. Další den přídou jako by nic a nezáleží jim na tom jak moc mi ubližují. A ubohé, neupřímné promin mi to nevrátí. Ami ví, že je otravná a nemá vždy nejlepší náladu, ale neni to jen hračka, která nic necítí.
Každý tvor na zemi má nějaké city. Nejste to jen vy. Pro každého je to jedno slovo důležité. Každý má slovo co ho dokáže zvednout ze dna. A i naopak ho na to dno dostat. Jak už jsem řekla mě dostává na dno slovo promin, které slýchám stále častěji. A už mě to nebaví. Nerozhodný
Dřívě jsem byla na vrcholu a měla celkem dobré sebevědomí. Teď jsme díky tomu vašemu slavnému PROMIN na dně. A každej si myslí , jak oni jsou skvělí kamárádi a jak já jsem zlá. Nebavíte mě.
A jelikož jsem téma týdne napsala jen o mě a celé to zkazila. I když prvně se tu psalo, že foreverak slouží k vylitím našich pocitý a myšlenek. Takže slibuji, že se polepším. Pokud mě to vaše Jediné Slovo ubohé a neupřímné promiň nedostane na dně úplně...
""

My name......is Ami

3. listopadu 2012 v 14:49 | Ami |  From live Ami
Tak jak je podle nadpisu známo jsem Ami.
Ničím zajímavá či originální. Bez nápadů, ale často s vlastními názory. Zrovna teď má Ami depku jelikož neví co má psát. No .... Tak asi...
Často o sobě mluvím ve třetím pádu. V normálním světě nevýrazná a na první pohled si mě zapamatuje velmi málo lidí. Poslední dobou nemám čas a spíš, než o tom abych o svém životě rozhodovala já, rozhodují o něm ostatní a pak mi do očí řeknou jak ONI jsou na dně. Lidé si ke mně často chodí stěžovat, vylejvat si zlost a svěřovat se se svými problémy. Některé poslouchám a chápu vážnost jejich problému, ale jelikož většina lidí mě nezná, tak mám svoji sangvinickou povahu a kecám, kecám a kecám. Jinak ve skutečnosti jsem převážně melancholik. Ani já sama sebe pořádně neznám, ale vím jaká opravdu jsem.
Ráda kreslím, i když mi to moc nejde. Píšu povídky a básně. S některýma mi pomáhá i sám Foreverák, ale většinou je všechno moje práce.Můj každodenní program je poflakování se po městě.

*po dalších 12 minutách přemýšlení* Mlčící
Nemám nějak žádný sen, jelikož v ničem nevynikám.Přání? Nemám.... Věk? Pár let za sebou...Styl? Černá... Hudba? Rock ( ale i vše co mi neurve uši)... A toť vše víc se mi namáhat mozek nechce....

Vzpomínky

1. listopadu 2012 v 20:49 | <"Drejk"> |  Témata týdne
Vzpomínky

Je to jednoduché. Kdo z vás ještě nikdy nevzpomínal na nic krásného ? Já bych řekl že asi každý z nás už někdy zavzpomínal na něco krásného jako třeba na první pusu nebo na první zápas za váš tým nebo na první bod, koš či gol co jste dali. Já osobně nejradši vzpomínám na věci co se týkají mé super holky. Chtěl bych jednu věc a to tu až toto dočtete že si lehnete do postele veme te si sluchátka z hudbou co vás baví a budete koukat do stropu a přitom vzpomínat na krásné momenty třeba s vaším přítelem či na váš první zápas a nebo jako já na tu první pusu od Holky co miluje te.

Dík že jste to četly <"Drejk">