Květen 2013

Problém číslo 2.

11. května 2013 v 13:08 | Bramborák |  Moje stoleté problémy
Problém number 2!..
Háčko je moc drahé a nejde sehnat...
(My děti ze stanice ZOO)

Problém číslo 1.

10. května 2013 v 22:01 | Bramborák |  Moje stoleté problémy
Problém number 1!..
Vypil jsem moc Coly a mám moc kofeinu
v těle, úplně mi jebe, kývu hlavu na stranu
při poslouchání Eminema...

Pondělí

6. května 2013 v 23:23 | Urufu Kisaki |  Deníky šedivé myši aneb „život odstrčeného spolužáka"
Deník šedivé myši aneb "život odstrčeného spolužáka"

Pondělí

Tento den začal jako každý jiný. Nepříjemný budík, který se za pět minut opakoval, pak nastal čas na převalování se a nechuť ke vstávání. Nakonec jsem se ale přemluvil a vylezl z postele.

Zašel jsem do koupelny, postaral se o veškerou osobní hifienu a umyl si vlasy. Když jsem v ruce držel fén, abych si je vysušil, hloubal jsem ve svých myšlenkách. "A proč tam vůbec jdu? Vždyť ani nedědí, že tam jsem a když si mě všimnou, tak na mě něco svedou. Nenávidím je! Nesnáším celou svou třídu a ty jejich ksichty. Já tam nechci, ale nic jiného mi nezbývá."

Když jsem skončil s přemýšlením, zjistil jsem, že už mám vlasy suché. Odebral jsem se do pokoje, sedl si na postel a chvíli hleděl do prázdna. Netrvalo to dlouho, snad jen několik vteřin, a pak jsem se dal do oblékání. Jelikož jsem neměl moc dobrou náladu, odratilo se to i v mém oblečení. Zvolil jsem nevýrazné barvy. Možná i proto, aby si mě nikdo nevšiml. Po pár minutách - ano trvalo mi to dlouho - jsem popadl svou tašku přes rameno a odkráčel do kuchyně. Taška byla v celku lehká. Nosím v ní pouze jeden velký sešit v tvrdých deskách, jednu tužku a láhev na pití, která tou dobou byla ještě prázdná. Dorazil jsem do kuchyně, vytáhl láhev a natočil do ní vodu. Ke snídani se naskytlo více než jedna možnost, což je u nás velmi neobvyklé, ale i přes tuto skutečnost jsem dal na svou náladu. Neměl jsem chuť na něco z toho co se mi nabízelo, protože trpím nechutenstvím. Však věděl jsem, že celý den bez jídla nevydržím a popadl jsem oplatku. Vše jsem fal do tašky a šel se obout. Naposledy jsem se podíval do zrcadla, které visí u dveří. Můj pohled byl takový nejistý, jako bych čekal, že uvidím něco jiného než svůj zjev. Nevypadám zas tak hrozně, na to si nemohu stěžovat, ale i tak se mi můj odraz příčí. Rozhlédl jsem se po prázdném domě a zavřel za sebou dveře. Všichni už byli v práci a nebo ve škole, proto jsem pro jistotu zamknul.

Do školy jezdím autobusem na druhou stranu města. Zastávku mám jen pár kroků od baráku, a tak jsem nemusel nikam spěchat. Autobus dorazil na čas. "Zváštní, že by se něco stalo? Asi po prvé jede, tak jak má," pomyslel jsem si. Nastoupil jsem a usadil se až na konci autobusu. Pustil jsem si na svém mobilu písničkyn nandal si sluchátka, zavřel oči a opřel si hlavu o okno autobusu.

Cesta trvala přibližně čtvrt hodiny. Vystoupil jsem a vydal se na zbytek cesty ke škole. Čím blíže jsem byl, tím méně se mi tam chtělo. Když už jsem prošel dveřmi a pozdravil vrátno, věděl jsem, že již není cesty zpět. Že si těch sedm hodin budu muset odsedět ve třídě a snažit se to nějak přežít. Stál jsem před schodištěm, které vedlo do druhého patra, kde se nacházela moje třída. Tak nějak jsem si ve svém nitru přál, aby ty schody byly nekonečné. Kupodivu mé přání nebylo vyslyšeno a za okamžik jsem dorazil k nám. Vešel jsem do třidy. Už v ní sedělo pár holek, ale nikdo mě nepozdravil. Takové normální přivítání.Usadil jsem se v rohu třídy. I když nás je ve třídě čtrnáct, já sedím v celé řadě sám. Působí to trochu depresivně. Jako bych byl zbytečný. Taková ta nepodstatná součást třídy. Ano muj komplex méně cennosti tím byl přiživován, ale už jsem si za ty dva roky na téhle střední zvykl. Položil jsem si hlavu na lavici, zavřel oči a dělal jako bych tam nebyl. Takto utíkám do svého světa. Tak nějak tam jsem radši než v realitě. Netrvalo dlouho a rozezněl se zvonek. Bral jsem ho jako vysvobození, protože jsem věděl, že se budou muset soustředit na učitelku a je nízká pravravděpodobnost, aby řešili mě. Hodina utíkala pomalu. Táhla se ještě pomaleji než obvykle a skoro jsem usnul. Ozval se další zvonek oznamující konec hodiny. Zavřel jsem sešit, položil si hlavu a odpočíval. Nevydrželo mi to však dlouho. Vyrušil mě začátek další hodiny. V podstatě stejný průběh jako při první. Když už zvonil na konec třetí hodiny, začal jsem pociťovat hlad. Vytáhl jsem oplatku a rychle ji snědl. Zvedl jsem se z lavice a šel se projít po chodbě, protože měl ztuhé nohy. Nikdo si nevšiml mé přítomnosti, jako bych si celou svou existenci jen sám sobě nalhával. Vrátil jsem se do třídy a sedl si na své místo. Zbytek dne jsem trávil hleděním z okna na protější budovu a nebo poleháváním po lavici. Ani už jsem nehlídal čas. Jen jsem čekal na ten zvuk. Zvuk, který mě celý den rušil. Náhle se ozval. Všichni se postavili, pozdravili učitelku a začli si balit. Trvalo to jen pár okamžiku, než se začli loučit a opouštět třídu. Ke mě ale nemířilo ani slovo. "Vidí mě vůbec?" Tuto otázku jsem si položil už mnohokrát před tím a teď znovu. Vydal jsem se na cestu domu.

Zbytek dne jsem proseděl v rohu na své posteli. Hlavu jsem měl opřenou na kolenou. Přemýšlel jsem o tom všem. "Proč mě všichni přehlížejí? Proč? Proč? Proč?" potichu jsem si opakoval. Z očí mi vytryskly slzy. Pomalu stékaly po tvářích až na bradu, kde se spojovaly ve větší kapky, které mi padaly do klína. Seděl jsem tak několik hodin. Ani jsem si nevšiml, že už se setmělo a rozsvicejí se lampy. Nakonec jsem si lehnul na bok, schoulel se do klubíčka a usnul


Bolesti v mém srdci je dost,
více než kdo tuší.
Zbavit se jí nebudu moc,
dokud moje srdce buší.

Boj se semaforovou příšerou

5. května 2013 v 20:13 | Bramborák |  From Live
Věnováno Terezce a všem připlzlím drakům...
Je podvečer pátého května a právě letím z okna jedenáctého patra a zalezu bojuji s příšerou. Je to velká příšera, velká jako jedenát pater vysoký panelák, takže ta příšera prostě proti mě stojí... Dopal jsem na zem, nic. Tma, bolest, světlo na konci v dáli. Jsem vzhůru, na sobě černé tepláky a černo-červený proužkovaný svetr. :3, v ruce propisku a před sebou sešit s nadpisem ,,Boj se semaforovou příšerou''. Málem jsem zapomněl na moje párky. Párky s rakovinou, postižený párky tak jako já nebo ona. Stejně jí mám rád, tu svetrovou maniačku z Ústí... :3
Ale dost bylo párků a svetrů! Teď je tu nová éra! Éra tepláků! Né kecám, párky a svetry forever :3 Už je to tady, blíží se ten čas, čas tábora, tedy čas opilého Hávéčka, jeho pomocnice Janičky a nudných praktikantů, ale hlavně tam budou ony! Ty holky z naší školky!
A Terezko! Kinedryl! Kinedryl forever! (Mimochodem, budeme sedět spolu, je mi taky v autobuse blbě -_- )
Brambora

BLOG

5. května 2013 v 11:12 | Bramborák |  Úvod
BLOG VE VÝSTAVBĚ

Dobrou noc

5. května 2013 v 0:22 | Bramborák |  From Live
Pápápá Vy šílení maniaci :3
(Ps: Mám hlad! :'( )


Změna je život

5. května 2013 v 0:15 | Bramborák |  Úvod
Změna je život - Nový dess for all!!!

Made by Brambora

Sobota - 4. 5. 2013

4. května 2013 v 21:40 | Bramborák |  From Live
Je sobota. Právě jsem zjistil že jsem za celý
den neudělal nic... Už to bude asi tím, že sedím
+-13 hodin na Pc.. U FB, čekám, kdo kdy příjde,
napíše a zase odejde. Je to celkem nuda, ale
co se dá dělat.

Napadla mě otázka, co by se stalo kdybych se
dal ostříhat. Ano, jak chytré, byl bych ostří-
haný. Toť otázka...

Brambora

Našel jsem jí!!!

4. května 2013 v 18:51 | Bramborák |  Citáty
Konečně jsem našel LÁSKU!!!


Ve slovníku na straně 69...

Brambora

Středa 1. 5. 2013 - Pátek 3. 5. 2013

4. května 2013 v 17:22 | Bramborák |  From Live
Středa:

Státní svátek, otaku týden, což toho nevyužít.
Krásná procházka po městě s kámošem v cosplayích,
pak naše cosplaování zakončeno krásnou hrou lolka
a návštěvou kámošky, co víc si od státního svátku přát.

Čtvrtek:

Nemám rád čtvrtky, samí tělocvik, volitelky, matika a
informatika, takže prostě nuda den... Ale alespoň
jsem hodil na TV 48m krikeťákem a uběhl 1000m za
3:35... :3

Pátek:

Už je tu víkend, škola v modu ,,ignor'' bavíte se už jen
na učitelský účet a vše je Vám jedno. Užívat si v pátek,
like a boss... Škoda jen páteční prohry Děčína proti
Pardubicím...

Brambora

Love, love everywhere

3. května 2013 v 20:26 | Bramborák |  Povídky, rozprávky, horory
Miluji Tě jako lesní včela med,
či jak rybyčka o suchu rozpuštěný led.

Stejně nevíš, že je tato básen pro Tebe,
ne, nedokážu Ti snést jako ostatní modré z nebe.

Jsem jen malý chlapec ze sedmé třídy,
(alespoň mám IQ na nejezení křídy).

Stává se i v lepších rodinách,
či jen v klukovských srdečních prasklinách.

Tohle jsem podělal a stejně to vím,
ale i tak o Tobě každý večer sním...

BRAMBORA

Nový konec

3. května 2013 v 19:50 | Bramborák |  From Live
Život končí, láska, škola, sport... Všechno upadá
do zapomenutí v ruce, na papíru a básní... Je to
vše v háji, problémy, problémy jsou všude. U ro-
dičů, kamarádů a nepřátel...

Má cenu vůbec ještě žít? Stejně tu není nikdo
potřeba, všechnou jsi tu obstarávají udájně
,,TI LEPŠI'' ... Všem dnům je konec, dnům v
černé barvě.

Žiletla, tepla, bác. Bingo... Tma na konci tunelu.
Strážný anděl v dáli u nebeské brány stojí, čeká.
V ruce držíce knihu hříchů...

Zasloužím si jít do nebe? Či do pekla?... Toť otázka
na kterou raději sám neznám odpověď. Nedokázal
jsem pomoci, nedokázal jsem tomu zabránit,
nedokázal jsem nic... Jen ublížit, rozbrečet a ničit
vztahy všem, kterým se dalo...

Prohrát, nestojí za to, nenávidět také ne...





Haters gonna hate

Otaku týden začíná!!!

1. května 2013 v 20:21 | Bramborák + Urufu Kisaki |  Úvod
Otaku týden začíná! Přidáš se?
Black Star + Dr. Stein!

Holuby kradou svačinu, Black Star je vyzývá holuby na souboj!
Svačinový útok!
Když nože chybý...
Co se mi v tom líbí?..
Co odnese můj duševní útok?..
Dr. Stein ála FaceBook dylinka
Dr. Stein + Black Star

Brambora + Ufufu Kisaki